Téma měsíce září 2011

"Pokud je člověk vedoucím čehokoli, není jednoduché si přiznat, že mi nejde to, co mi dřív šlo"

4. 10. 2011 11:14
Rubrika: Co dál?

V jednom z předchozích článků jsme vás informovali o existenci DCM a DCŽM. Základní činností těchto center je i pořádání kurzů, které mají za úkol prohloubit náš duchovní život. Jeden takový kurz je i kurz animátorů. Právě na to dnes navazujeme rozhovorem s jedním "vysloužilým" animátorem a zároveň i bývalým manažerem signály.cz Vojtěchem Trmačem. Řeč ale bude nejem o animátorech,  ale i o tom "Co dál...?" a třeba i o kurzu partnerství.


 

 

Mohl bys nám prozradit, před kolika lety jsi absolvoval kurz animátorů a kolik Ti tenkrát bylo?

Absolvoval ve smyslu absolventském jsem jej v roce 2007. Jinak kurz trval dva roky, to znamená, že začínal, když mi bylo 21, konkrétně 21. října 2005 (takže mi bylo 21 a 5 dní). Když jsem kurz dokončil, bylo mi 22 a půl. Mohlo by se zdát, že jsem na kurz byl v té době už starej, ale cítil jsem to tak, že si mě Bůh pro ten kurz povolal, kdy  On chtěl.

Říkáš "povolal". Vím, že jsi byl celkem aktivní ještě před tím, než jsi začal chodit na animátory. Vedl jsi například ministranty, či „vedoucoval“ na táborech... Proč jsi se tedy rozhodl jít ještě na animátorský kurz?

Ano, měl už jsem toho za sebou docela dost, ale byl jsem takový samorost. Kromě kurzu pro vedoucí ministrantů a vzdělávání v rámci skautu, jsem praktické dovednosti jak "něco dělat" s mládeží získával tak trochu metodou pokusu a omylu. Někteří to občas odnesli, když se na schůzce nudili nebo když jsem zbytečně zvyšoval hlas. Právě proto, že jsem si byl vědom svých rezerv, jsem po nějakém takovém kurzu pokukoval, ale v té době pro mě byli animátoři něčím neznámým a ani jsem nebyl v kontaktu s DCM. Takže nejprve vítězil strach z neznámého spojený s domněnkou, že mám příliš mnoho svých aktivit, které jsou důležité pro mládež kolem, než abych se věnoval sám sobě. Což dnes vnímám jako chybu. Všechno se to vlastně nakonec zlomilo mou účastí na Světových dnech mládeže s papežem v Kolíně nad Rýnem.

 

Tam ses rozhodl do toho praštit?

Tam ještě ne:-) Když jsem se přihlásil na WYD v Kolíně, pracovala tehdy na brněnském DCM Marta Ilievová, kterou jsem znal z našich táborů v Opatově, a ona mě tak trochu překecala, abych dělal vedoucího autobusu do Kolína. To se nakonec ukázalo jako poměrně náročný úkol, kdy jsem se při tom hodně naučil kouzlu organizační improvizace. Protože jsem v té době už byl na vysoké, a své aktivity na Bigy (pozn. redakce – Biskupském gymnáziu v Brně) jsem se postupně snažil předávat mladším (ač mi to moc nešlo), tak jsem v průběhu setkání hodně přemýšlel o různých možnostech, čemu bych se mohl věnovat. A protože jsem právě aspoň trochu jako vedoucí autobusu poznal prostředí lidí okolo DCM, znovu mi vytanul na mysli i kurz animátorů. Rozhodující okamžik přišel ale až v září, kdy na studentskou mši svatou na Bigy zavítal P. Roman Kubín, nejvyšší šéf DCM, aby studenty pozval na akce na DCŽM do Bítýšky, mimo jiné i na kurz animátorů. Měl jsem tehdy příležitost s ním chvíli pohovořit, kdy jsem se ho právě ptal, jestli by nebyl překážkou můj věk a skutečnost, že své dosavadní aktivity s mládeží spíš končím než začínám, a on mi právě řekl něco ve smyslu, že pokud cítím, že bych na kurz jít měl, že mě k němu Pán povolává, tak ať jdu, a s okolnostmi si nedělám starosti. A bylo to. A já se začal těšit, že ze mě po delší době bude někde řadový účastník a že mezi náctiletými trochu omládnu Pak se ovšem ukázalo, že nás tam v tomhle věku bylo povícero;-)

 

 

„CO TADY TEN JURA VLASTNĚ DĚLÁ?“

 

A byli jste tedy jedna parta, nebo jste spíš drželi pospolu "mladší" versus "starší"? Nebo se zkušenostmi a bez zkušeností? Předpokládám totiž, že na kurzu byli i ti, kteří s mládeží do té doby moc nepracovali...

To bylo právě to kouzelné a nesmírně obohacující, ta různorodost toho společenství, které ale nakonec vytvořilo mezi sebou poměrně silné vazby a přátelství. Vzpomínám si a snad to můžu o Jurovi říct, jak jsem si na prvním víkendu kladl otázku "co tady ten jura vlastně dělá? akorát dělá blbiny, huláká, zachází i pro hrubší slova, jakoby ho to tu snad ani nebaví, kdo ví jestli něco s mládeží vůbec dělá nebo dělat chce..." Velmi brzy jsem se ale přesvědčil při nějaké adoraci nebo rozjímání nad Písmem, jaká duchovní hloubka se v něm skrývá, říkal myšlenky, které bych nevymyslel, ani kdybych byl myslivec, takže jsem se zastyděl, a s pokorou si přestal účastníky škatulkovat a snažil se v nich objevovat Boží dary, které mají. Z Jury se pak vyklubal nejen můj kamarád, ale velmi schopný animátor, který se zasadil o to, abychom si sami zorganizovali další víkendy pro nás i po skončení kurzu. Určité skupinky se pochopitelně tvořily a různě měnily, ale to je myslím přirozený jev v jakémkoli početnějším společenství. Soudržnost animátorů ale zároveň zajišťovala, že snad nikdo nezůstal nikdy jakoby sám. Sešli se tam lidé, kteří byli zvyklí mít zájem o potřeby lidí okolo sebe, a být v takovém společenství je nesmírně příjemné.

 

 

„POKUD JE ČLOVĚK VEDOUCÍM ČEHOKOLI, NENÍ JEDNODUCHÉ SI PŘIZNAT, ŽE MI NEJDE TO, CO MI ŠLO DŘÍV A ŽE JINÝ BY TO UDĚLAL LÉPE“

 

Párkrát jsi zmínil, že jsi zažil i to, že jsi musel nějakou aktivitu opustit, případně ji "předat mladším". Asi to souviselo i s určitými životními etapami. Bylo to pro Tebe těžké skončit s něčím? Opustit něco pro něco jiného? Co Ti pomáhalo v rozhodování a v určování toho, co je pro Tebe prioritní?

Ono se to velmi snadno dalo poznat podle toho, že se mi to přestalo dařit. To byl vždycky takový můj indikátor, červená kontrolka. Pokud je člověk vedoucím čehokoli, nikdy není jednoduché si přiznat, že mi nejde to, co mi šlo dřív a že jiný by to udělal lépe. Těžké to pro mě bylo nejvíc u Bigystrantů, které jakoby nebylo předat komu, protože naši odchovanci byli podle mého tehdejšího názoru na vedení sama sebe ještě příliš mladí. Ale ono se pak ukázalo, že to dokážou právě za té podmínky, že já odejdu a nebudu jim "stát za zadkem". A teď už slaví Bigystranti desáté výročí:-) Prioritu jsem si určoval vždy podle toho, jak dalece jsem byl v dané věci nezastupitelný. Pokud by se určitá aktivita, třeba brigády v Opatově, beze mě vůbec neuskutečnily nebo zhroutily, věděl jsem, že tam jsem potřeba. Obecně si myslím, že absolventi kurzů animátorů by se měli soustředit na věci ve svém okolí nebo prostředí a ne jen zůstávat jako účastník či pomocník u akcí DCM a DCŽM. Tam jsem svoje místečko v režijní skupince pro diecézní setkání mládeže přenechal mladším, kterých byli zástupy, s klidným srdcem. A nejlepším signálem, že je něco v nepořádku, je okamžik, kdy Ti cílová skupina začne vykat (smích:-))

 

Hm, počkej, to už se mi taky stalo… (smích:-))

Vidíte to, slečno šédredaktorko!

 

Já si to teda omlouvala, že to bylo po ránu... Ale asi se nad tím zamyslím. (smích :-)) A jak vzpomínáš na práci na signálech? Jsi bývalý manažer... Tam se Ti to taky přestalo dle Tebe dařit, a proto jsi odešel?

Tak samozřejmě v dobrém, protože to špatné se rychleji zapomíná (smích :-))

Tam to bylo spíš, jak jsi sama zmínila, tou životní etapou, kdy jsem přestal být studentem a chtěl jsem začít pracovat ve svém oboru. Ale byly tam i určité signály (jak příznačné pro signály.cz!), že už to není úplně ono. Tentokrát v tom smyslu, že už jsem neměl elán a dost sil, abych naplno rozjížděl nové projekty a nápady, jako třeba vzniknuvší a nikdy moc nefungující s.tým.

A ve vztahu k potenciálním propagátorům či členům s.týmu už tam také byl znát ten určitý generační rozdíl.

 

 

KURZ PARTNERTSVÍ? I TEN MŮŽE NĚCO PŘINÉST DO VZTAHU S BOHEM

 

Myslíš, že to byl problém? Plno lidí má spíš pocit, že jsou na nějakou práci s mládeží "moc mladí"... Nebo se bojí, že jiní vedoucí jsou už kabrňáci a že na ně nemaj...

Právě takovým bych doporučil kurz animátorů, který jednotlivá décéemka pořádají, protože na něm zjistí, že takových lidí, kteří stojí na té stejné startovní čáře je mnoho a všichni si jsou nejistí a nevěří si. Každý kdo má chuť něco dělat, by měl chytit svou příležitost a nenechat si ujet vlak (či celou generaci vlaků). Často jsem třeba u nás na kurzu slýchával, jak animátoři, kteří chtěli vést spolčo nebo scholu, naráželi na pana faráře, který na ně neměl čas, ochotu atd. Já jsem zastáncem toho, že se vše se má aspoň zkusit, ale už ten první pokus se musí učinit s nadšením a naplno. A nevzdávat se. Nám na první ministrantskou schůzku přišel nejdřív jediný primánek! Chtěli jsme to vzdát a celou dvouměsíční přípravu na start klubu ministrantů zahodit, ale záhy byli primánci čtyři... Dobré je být v menším týmu nebo aspoň ve dvojici, ale když se nikdo jiný chopit iniciativy nechce, nebát se vrhnout se do toho sám. A pokud mám z někoho respekt, je to pro mě příležitost, abych jej oslovil a vyptal se na jeho rady a zkušenosti. Cesta samorostu, jakou jsem se zprvu vydal já, je sice také možná, ale za cenu zbytečných ztrát z nevydařených pokusů. Takže určitě doporučuji posbírat zkušenosti a nápady vlastním sebevzděláváním i absolvováním různých kurzů, ze kterých je pro práci s věřící mládeží právě animátorský kurz jakýmsi základem, na kterém se dá dále stavět. Už jen proto, že se seznámíš s mnoha lidmi, kteří ti mohou ve Tvé činnosti pomoci.

 

Na závěr bych se Tě chtěla zeptat ještě na jeden kurz, který je v nabídce DCM. Možná už tušíš - na kurz partnerství. Vím totiž, žes ho také absolvoval. Jak ho hodnotíš? Co Ti přinesl? Přinesl Ti i něco do vztahu s Bohem?

Do vztahu s mou nynější snoubenkou mi přinesl mnohé, především otevřel oči směrem k různým úskalím, která vztah dvou mladých zamilovaných přináší či později přinese, a k uvědomění si nejen toho, jaké jsou rozdíly mezi mužem a ženou, které jsou obecně dost známé, ale jak závažné mohou mít dopady do konkrétních situací, které nám manželé Vykydalovi sehrávali v nepřekonatelných úžasných scénkách. Hodně jsme se nasmáli, ještě více jsme se poučili a o řádný kus jsme se více poznali. Do vztahu s Bohem, zajímavá otázka, mi kurz partnerství také přinesl dost, protože v uspěchaném období, to byly vždycky víkendy, kdy jsem měl čas také na svůj vztah s Bohem, či případně ještě lépe na vztah nás dvou s Bohem. Občas mám také dojem, že teprve ve vztahu s dívkou jsem pochopil, o čem Ježíš hovoří ve verši Mk 10,27. :-)

 

Hm... Tak já jdu hledat Bibli! (smích :-)) Díky moc za Tvůj čas!

Taky děkuji a držím pěsti všem, kteří se (po Madridu) rozhodují, čemu se budou dál věnovat. Ahoj a na plese signály.cz, drazí čtenáři, na viděnou ;-)

Zobrazeno 4865×

Komentáře

majkiii

opraveno:-) díky!

majkiii

jirka-fikar: a my jen jeden! :-)

Zobrazit 14 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka