V Madridu jste je rozhodně nepřeslechli

S rukou na srdci můžeme říct jedno - tato přípravná skupina byla rozhodně nejvíc slyšet. Právě to totiž měla v náplni své práce. O koho že se to jedná? O scholu Credenc, která hudebně doprovázela program v Madridu. O tom, co účast v ní obnášela, nám něco pověděla dvacetiletá Renata.

1. Můžeš nám stručně představit, v jaké jsi byla skupince a co to obnášelo? Jak probíhal Tvůj běžný den?

Byla jsem součástí přípravné skupinky „hudba“. Se scholou jsme doprovázeli mše svaté, dopolední programy pro české poutníky a večerní program na českém centru. V Tarragoně jsme hráli taky – na mších a modlitbách.

Můj běžný den v Madridu (v Tarragoně jsme měli více volna :)) probíhal asi takto: ráno jsme vstávali okolo sedmi, v 7:45 jsme měli se scholou společnou modlitbu ranních chval se slovem na den, které si pro nás připravil „náš“ kněz. Kluci vstávali dříve a balili nástroje, aby se autem dovezly do haly, kde probíhal český program. Okolo osmi jsme odjížděli směr hala.

Před začátkem programu jsme se rozezpívali, ještě krátce pomodlili, řekli si přesný playlist. Doprovázeli jsme ranní modlitbu pro české poutníky a průběžně hráli mezi programy. Vrcholem byla mše svatá.

Dopoledne pro mě osobně bylo dost náročné, protože jsem se musela pořád soustředit – vše bylo v přímém přenosu TV Noe. Na katecheze už mi nezbývala energie, a tak jsem snad ani jednu pořádně neposlouchala. :) (Ještě, že jsou ty přímé přenosy v archivu… :)) Když totiž účastníci „odpočívali“ mezi dost nabitým programem, my jsme zrovna hráli a moc si neoddechli…

Po mši svaté skončil oficiální program. Udělali jsme si čas na krátkou reflexi toho, co se ne/povedlo. Vždycky za námi přišel „náš“ doprovázející kněz a řekl svůj názor. To pro nás bylo dost přínosné. :)

Zůstávali jsme v hale asi do čtyř hodin a zkoušeli písně na další den. S obědem jsme to řešili každý den jinak – buď pro něj někdo skočil a donesl nám ho nebo jsme jedli až po zkoušce (to se moc neosvědčilo :)).

Následovala delší či kratší chvíle volna. Někdy jsme ji vyplnili hledáním restaurace pro obědo-večeři, jindy kupováním pohledů, někdy spánkem,… Jeden den byl výjimečný, to jsme se šli podívat do galerie Prado. Bylo to ve chvíli, kdy svatý otec přijížděl do Madridu. Říkali jsme si, že v tu dobu určitě v galerii nikdo nebude a stejně jsme jindy neměli čas. A vážně – nečekali jsme ve frontě a měli na obrazy relativní klid. :)

Večer jsme zpívali na českém centru na alternativních programech: adoraci, Taizé večeru, křížové cestě,… Pak jsme se společně pomodlili breviářové nešpory a udělali důkladnou reflexi celého dne. A naprosto vytuhlí jsme usnuli. :)

2. Bylo to pro Tebe první setkání tohoto typu?

Madrid byl pro mě prvním setkáním takhle masového typu. Předtím jsme doprovázeli diecézka, CSA a CSM. Nejlidnatější mše svatá, kterou jsme předtím doprovázeli, byla ve Staré Boleslavi se svatým otcem. To ale byl jeden den…

3. Proč ses rozhodla prožít Světové dny mládeže jako dobrovolnice?

Mám celkem jednoduchou odpověď. :) Protože zpívám ve schole, kterou požádali o doprovázení SDM.

4. Jaké pro Tebe bylo prožít Světové dny mládeže jako dobrovolnice?

Přiznávám, že kdybychom tam nehráli se scholou, do Španělska bych se nevydala. Z důvodu, že jsem úplný anti-typ masových akcí a nedokážu je duchovně prožívat. SDM pro mě nebyly lehké. :) Proto jsem ráda, že jsem mohla být dobrovolníkem…

Ve schole máme dobrý kolektiv, který pro mě byl protipólem všech těch davů v ulicích. Navíc jsem neměla dilema, zda se účastnit masových akcí v ulicích Madridu, protože jsme hráli na jejich alternativách na českém centru. :)

5. Mohla ses zúčastnit běžného programu?

Jak už jsem psala, zúčastňovala jsem se dopoledních a večerních programů, ale co se prožívání týče, tak soustředění bylo někde jinde…

6. Co Ti přineslo Světové setkání mládeže? Chceš něco vzkázat těm, co se rozhodují, zda se zapojit do příprav Celostátního setkání mládeže ve Žďáru nebo jinak pomáhat v Církvi?

Mám pocit, že je ještě brzo soudit, co mi SDM přineslo. Zatím je to asi pocit, že jsem na vlastní kůži poznala, že taková setkání nejsou pro mě. :))

Těm, kteří se chtějí zapojit do organizace nějaké akce: jedná-li se o setkání, jehož cílem je přiblížení se Bohu (a to CSM určitě je :)), musí počítat s tím, že se to nebude líbit tomu Zlému. A proto to nebude lehké. :) Navzdory problémům to však určitě bude stát za to a posune vás to! Je to výzva! :)